My, pejskové, kočky a naše koťátka?

Člověk a zvířátko k sobě patří. My patříme našim kočičkám a pejskům, perličkám, slepicím, každoročně se vracejícím vlaštovkám, rehkům a konipasům. Bydlíme v rodinném domku v malé vesničce, kde jsem trochu za exota, protože chodím s kocourem na procházky na vodítku, jezdí za mnou spousta návštěv na koťata, ale to už tak na vesnici, kde je ještě stále kočka brána v rovině domácího zvířete jako králík nebo slepice, normální.

Chovatelskou stanici jsem založila v roce 2004 a její název May blobs je v překladu Májová bublinka - Blatouch. Chtěla jsem tím udělat radost naší Haničce, protože ta je narozena 30. 4. a je to vlastně takové májové kotě.

Koťátka odchováváme zásadně s průkazem původu, rodiče jsou kvalitní zvířátka z dobrých chovů, mají pravidelnou veterinární péči, jsou čipovaní, mají také možnost volného pohybu po zahradě, což jistě napomáhá k jejich skvělé fyzické kondici.

Koťátka od nás odcházejí nejdříve ve 3. měsících. Jsou vždy 2-3x odčervená, očkovaná, přeočkovaná i s očkováním na vzteklinu, po dohodě s novým majitelem i čipovaná. S sebou při odchodu dostávají kupní smlouvu, průkaz původu, barevný fotorodokmen, “Poradník” jak na koťátko, povídání o konkrétním vrhu, nějakou hračku, aktuální granulky pro první dny a samozřejmě velikou spoustu naší a maminčiny lásky. Jsem moc ráda, když se nový zájemce na to SVÉ koťátko přijede podívat, protože spolu probereme různé problémy, které mohou při příchodu kotěte do nového domova nastat. Takové zájemce vždy upřednostním. Chci tím předejít takové situaci, kdy až za pár dní přijde nová rodina na to, že koťátko je živé, běhá, skáče, zkoumá a má zoubky a drápky, ale někdy i pláče, nekomunikuje, třeba odmítá určité jídlo a dokonce kaká!!

Každý zájemce o zvířátko, a to ne jen o kotě, by si měl především uvědomit, že na sebe bere opravdu velkou zodpovědnost. Zodpovědnost za živého tvora, který se na něm stane závislým. Citově i finančně. A každý zájemce o jakékoliv zvíře musí počítat s tím, že je to závazek dlouhodobý, až do konce. Ale je krásný!!!! Z vlastní zkušenosti mohu říci, že například naše čtrnáctileté soužití s dalmatinkou Aginou bylo v posledních několika letech značná zátěž, protože už byla méně pohyblivá, více umíněná, ztrácela sluch, zrak, ale vše to nepříjemné bylo zastínněno tím krásným, co jsme spolu prožili. Naše dlouhé procházky a výlety na kole, její umíněnost, kdy se mnou spala v posteli a nechtěla tam pustit manžela, její radost z plavání v rybníku nebo její výchovné metody na naše kočičky. A hlavně to, jak jsme k sobě patřili. Každý by měl k někomu patřit, ale patří-li k člověku zvíře, mělo by to být nastálo! Angelika nám odešla, ale je stále s námi.