Tak tedy, to jste měli všichni vidět.

Dnes u nás na dvorku běhal, resp. řádil,  kulový blesk se 4 nožičkami a ocasem jako měla  liška, která na něm vozila Budulínka. Blížila se sice bouřka, a při té se podobné jevy jako kulový blesk vyskytují, k nám ale přišel vetřelec.

(… »)

Tak dneska je mami zase po delší době doma celý den, nikam nešla, nejela, prostě je víkend.Je totiž trochu chřipková, nebo co.  Jsem doma, polehávám na okně, na posteli, dostal jsem šunku, docela prima den. Až na to, že když mě mami krmila tou šunkou, viděl jsem na posteli vedle ní takové ty divné bílé kulaté FUJ, které do nás všech jednou za nějakou dobu cpe. A když říkám cpe, myslím to doslova. A když jsem tam ty pilule viděl, řekl jsem si, že dnes tedy ne!!! Nenechám si kazit takovou pěknou sobotu. A to vám ještě musím říct, že to není tak dlouho, co taky byla doma a já skončil ve vaně. Prostě mě chytila, zavřela za námi dveře a už mi tekla voda do kožicha. Věřte mi, že se mi to pramálo líbilo, ale protože jsem hodný kocour, vydržel jsem. Sice jsem vyhrožoval, bručel a syčel, ale vyskočil jsem až skoro na konci sprchování. Dostal jsem vynadáno, že prý tam ještě nějaké bublinky zůstaly, ale dopadlo to pro nás oba relativně dobře. Celé odpoledne se potom můj kožich podobal hadru na podlahu, ale lízal jsem a snažil se moc a večer už to bylo v pohodě, jen podsada byla vlhká, proto byl zákaz vycházení, neboť venku byl docela slušný mráz.

Haninu koupání taky neminulo, ta se koupala ve středu, protože se mami rozhodla, že nám tu protivnou zimu vylepší čistým kožichem. Je to totiž manévr, jak můžeme zůstat doma a nemusíme být v dílně, prostě řekne páníkovi, že je kočička mokrá a musí se hřát u radiátotu a on nemůže protestovat. No a Hanina se sprchovala ve sprchovém koutě,  hubovala, vyhrožovala, ale stála a držela, protože ona je ta nejhodnější kočička. Mami jí potom sušila a česala a moc si to prý užily.

No ale abych se vrátil k těm protivným pilulkám. Vidím, jak mami tu pilulku láme na kousky a už mám na hlavě anténky. Pozor Jaffo, bude ti to schovávat do šunky. A taky jo. Zamotala to do kousku masíčka a dala mi to. Chacha, ani náhodou, broukl jsem si. Šup a už ležela šunka i s kouskem prášku na posteli. A znova, a znova, no má ta mami trpělivost. Abych jí udělal radost, jednu čtvrtku prášku jsem polk, ale ty další ne a ne. Když to nešlo v šunce, zkusila mami juniorpastu, kterou my všichni moc rádi. Neee, já vím, že tam je, NECHCI!!!  Jak měla tu čtvrtku prášečku na prstě v kupce pasty, nabídla jí Hanině. Nee, já se na vás dívám, vím, co děláte, dneska pastu NECHCI!!! mňoukla Hanina a se zvednutým ocáskem odpádila do ložnice. Mami se sebrala a odešla. Šla do dílny, komu tam prášeček dá?? Přišla spokojená, bez odmlouvání porci pasty s práškem snědla Beuška.  Tak a teď už snad dá pokoj, říkal jsem si. Ale to jsem se fakt spletl. Vzala další půlku prášku, zaklekla mě kolenem, otevřela mi tlamičku a i když jsem bručel, skučel a protestoval, byl jsme pokořen. Držela mi nos, tlapkami jsem byl připlesknut ke křeslu, což mi nedovolilo se bránit, a nezbylo mi nic jiného, než polknout. Pustlila mě a moc mě chválila, že jsem hodný, že jsem šikula. NEJSEM!!! Jsem zbabělec, jsem vrcholně naštvaný a rozlobeny, byl jsem krutě pokořen, byl jsem v nerovném boji překonán!! Jen počkej mami, příště ti to jen tak nedaruju. Ale zase na druhou stranu, vím, musí se to, ale kocour se bez boje nedá, to snad chápeš!!!

Jo a Haninu prý s další půlkou prášku dohonila v ložnici na okně a ta to raději vzdala bez boje a pilulku spolkla, holky se prý neperou.

Na štědrý den se šel náš kocourek projít. A jak je vidět, šel s jistým cílem. Seděli jsme s manželem u televize a dívali se na pohádku. Najednou mi manžel povídá, že vidí chlupáče někde, kde by asi neměl být. A já ho za chvilku viděla také. Rychle jsem běžela pro foťák, abyste ho viděli i vy. Vylezl po plotě, skočil na krmítko, no a to pořádně zkoumal a propátrával. Představte si, dokonce  se snažil shodit z komína kamen, protože se zřejmě chtěl podívat i pod ten. Škrábal stříšku, osahával tlapkou ptačí sezení, naštěstí pro ptáčky, neudělal to dost rychle. Stačili odletět a pozorovali ho z vedlejšího keře. Ale přesně věděl, jak na to. Musím ho trochu víc kontrolovat, aby nám ty chudinky opeřené náhodou nezačal nosit domů!!!

Když jsem ho fotila, viděl mě, a pádil rovnou na verandu. Pustila jsem ho domů, uvelebil se na gauči, mňouknutím mi připomněl, že je štedrý den a že si přeje něco dobrého. Dostal svojí oblíbenou šunku, které snědl skoro 15 dkg a skončil jak dlouhý, tak nacpaný, v pokojíku na zemi, kde spal jako malý unavený kocourek. Když se po asi hodince probudil, dal si “kozlíkovou koupil” (už před ním se tam po koberci v nasypaném kozlíku povalovala i Hani), nechal si pročísnout kožich a bez udání důvodu po mě vysekl tlapou (zřejmě svérázný projev lásky a náklonosti).  Náš pan Jaffa je prostě pan kocour Jaffa. A moje největší láska.

Někdy se moje mami nechá zvyklat ze svých zásad, nevím tedy proč to dělá, ale stává se to. Někdy. Stalo se to i docela nedávno, když mi řekla, že Jaffíku, nesmíš chodit sám ven, protože se to lidem, kteří mi občas píší na stránky nelíbí. Hm, nelíbí, nelíbí. Mě se taky nelíbí, že se cizí lidi starají o něco, do čeho nevidí. Já třeba ven prostě musím. Mám dohodu s tátou, ten nesnáší, když doma značkuju, tak mě občas pustí, i když se mami potom zlobí. Prý jdi si, značkuj někde venku a ne v dílně a na kola mého auta, říká. Tak to dělám, dělám to svědomitě, občas sice trošku zazlobím, třeba když zmlátím sousedovic kocoura v cizím obýváku nebo když chodím na návštěvy do otevřených dveří ve svém rajonu, ale vím, mami mi to vysvětlovala, to bych dělat neměl. A že honím vetřelce? Kdo by je nehonil, kdo by nechránil své kočičky a své děti???
(… »)

Včera se u nás stala taková pozoruhodná událost, že nelením a hned píšu. A jen předešlu, tím, jak s námi naše mami už tolik let žije, je vlastně taková velká kočka, je to člen mojí smečky, beru jí, no a tím, co včera dokázala, tak tím jí pasuju do řady hned za mnou, teprve potom jsou naše kočičky, i když ty také umějí lovit, to zase nemůžu popřít. Ale tak bravurně, jak to dokázala mami, tak by postupoval při lovu málo kdo.

Ale k věci.

(… »)

Mám slabost pro modré kočičky. Je to o mě všeobecně známo, Hanka mi to nemůže odpustit, Beata to nechce pochopit, ale je to prostě tak. Měl jsem ve svém životě už hodně kočiček, byl jsem všem pozorným milencem, ale ty modré, ty mě dostávají do varu.

A taková k nám ve čtvrtek ráno přijela. Krasavice ve světlém kožíšku, velké kulaté zlaté oči, pomrskávala ocasem, výhružně na mě syčela a cenila zuby. Přivezla jí její paní chovatelka z nedaleho Horšovského Týna, chvíli si s mojí mami povídaly, a potom nás nechaly v prádelně o samotě. Nejprve jsem kroužil kolem přepravky, potom se usadil na pračku a díval se. Vylezla, protáhla se, zase na mě zasyčela. No jo, já vím, musíš dělat drahoty, to známe!!! Pootočila se a já jí čuchnul. Jooo!! Voněla náramně, to bude ono.

(… »)

Ani nevím, kdy naposledy jsem koupala našeho Jaffu. Vím bezpečně, že jsem koupala před vánocemi Haničku i Beatu, protože se praly na půdě v prachu a špíně, ale kdy Jaffu? Tak to ani nehádám, ale vloni určitě ne.

No a ten jeho kožich, ten si to už prostě žádal. Byl takový pestrobarevný, takový šedohnědozeleno….. přesný odstín neidentifikovatelný. Řekla bych, že byl takový, jako měl pejsek v Čapkově pohádce, když s ním kočička umyla podlahu. Prostě špindíra. Fuj tajbl. A nejlepší odstín dostal minulý týden, když se náš chlupáč vyvaloval na půdě na opravdu zaprášených trámech. Prostě to muselo přijít. Říkala jsem si, že to nechám, až bude venku tepleji, ale protože jaro zase na chvíli zalezlo pod mez, pustila jsem se do toho právě na toto magické datum.

(… »)

Naší Beatce se stala z pátka na sobotu strašná věc. Zažila chudinka takovou noc, jakou by si jistě nikdo z vás nepřál zažít. Nebyla to noc plná pohodlí, teplíčka, měkoučkých peřinek. Byla to noc strachu, zimy a mrazu. Beatka se totiž zapoměla venku.

Když se večer kolem 10 hodiny ještě před nocí venčí naše fenky, přikládá se do kotle a vše se chystá na spaní, Beatka se rozběhla otevřenými dveřmi za dobrodružstvím. Manžel si toho nevšiml, když se Aki a Žofi vrátily, zamkl, pozhasínal a šel si spokojeně spát. I já už byla v posteli, no a vůbec mě nenapadlo, že jeden člen naší rodiny chybí.

(… »)

Hanička je pohodářka. Ráda se natáhne a odpočívá, klidně si ale i zasportuje a protáhne si svaly. Odpoledne si občas dá s Jaffou trošku šunčičky, každý večer dostává vitaminovou pastu a biotinové bombony. Ráno se jí nelíbí, když jsme dlouho v posteli a provozuje buzení. Gravidita probíhá zatím zcela normálně, bříško už se trochu zvětšuje, miminkům šeptám, že potřebujeme jednu kočičku a dva kocourky, tak jsem tedy zvědavá, jak to Hanka tentokrát naplánovala

(… »)

Vážení a milí čtenáři, milovníci koček a přátelé! Kočkoděje z minulých let se nikam neztratili, najdete je na našich starých internetových stránkách na adrese http://mayblobs.wz.cz

Pěkné čtení!